Antioxidanty

Víte, že termín „antioxidant" pochází ze 40.let minulého století z potravinářské chemie?

Odborná i laická veřejnost v současné době věnuje stále větší pozornost působení volných radikálů na lidský organismus. Většinová populace ví, že v těle neustále vznikají toxické volné radikály. Ty se do organismu dostávají zvenčí, ve velkém množství však vznikají i v průběhu metabolismu. Podle příčiny jejich vzniku je rozdělujeme na exogenní (ionizující záření, kouření, intoxikace, potrava aj.) a na endogenní (vznik kyseliny močové, zvýšený metabolismus estrogenů, popáleniny, záněty, hyperglykémie, též tzv. „kyslíkový dluh" aj.).

Volné radikály, lépe řečeno reaktivní formy kyslíku (reactive oxygen species – ROS) se podílejí na vzniku různých chorob a přispívají k rozvoji fyziologického stárnutí lidského organismu. Podstatou stárnutí je neschopnost organismu bránit se oxidačnímu poškození a obnovovat důležité tělesné molekuly neomezeně dlouho. Dle autorit na poli medicíny reaktivní formy kyslíku hrají velkou roli v rozvoji některých závažných onemocnění jako je ateroskleróza, diabetes mellitus, chronické střevní záněty, některé typy rakoviny, Alzheimerova nemoc aj. Volné radikály způsobují rychlé opotřebovávání tkáňových buněk, především, když se jejich množství v těle zvyšuje špatnou výživou a pobytem ve znečištěném prostředí. Zcela eliminovat ROS z orgamismu však není účelem antioxidační ochrany, protože kyslíkové radikály plní také řadu důležitých fyziologických funkcí. Uplatňují se například při detoxikaci některých xenobiotik a některých léků. Jednoznačný význam mají ROS v regulaci imunitních pochodů nebo například při oplodňování vajíčka spermií. V malém množství tedy naše tělo volné radikály potřebuje.

Během průměrné délky života (v ČR je to kolem 77 let) se v lidském organismu vytvoří přes 10 tun volných radikálů, proto tělo potřebuje antioxidační ochranu soustavně v dostatečné míře. Nejvíce přínosné přirozené antioxidanty najdeme v čerstvém ovoci a zelenině, které bychom měli konzumovat v dostatečném množství přibližně pětkrát denně. Každý druh má však jinou antioxidační aktivitu a je dobré si ji nastudovat v odborné literatuře.

Mezi přirozené antioxidanty patří některé vitamíny. Ze stopových prvků můžeme jmenovat nejznámější selen, dále pak meď nebo zinek.

Dietní suplementace antioxidanty (nejčastěji vitamin C, E, ß-karoten a selen) je jednoznačně prospěšná v případě nutričního deficitu populace. To je téma, kterému jak známo, je věnována poslední roky velká pozornost. Je například známo, že kuřáci potřebují vyšší dávky vitaminu C (askorbát). Zvýšené dávky pro nekuřáckou populaci jsou neškodné, ale také zpravidla nepomáhají. Reálný limit pro askorbát je 200mg/den a množství přijaté nad tento limit je jednoduše vyloučeno ledvinami.

Důležité pro délku života a zdraví je tedy udržovat si rovnováhu mezi volnými radikály a antioxidanty.